Jizerskohorské bučiny byly v červenci 2021 zařazeny do seznamu přírodního dědictví UNESCO. Je to první přírodní lokalita České republiky v tomto prestižním seznamu. Není zde uvedena samostatně, ale jako součást sériové lokality Původní bukové lesy Karpat a dalších oblastí Evropy. Tu tvoří 93 starých a zachovalých bukových lesů v 18 evropských státech. Co je na nich tak výjimečného?

Jedinečný vývoj života před našima očima

Od poslední doby ledové se bukové lesy celá tisíciletí v Evropě šíří z původních izolovaných stanovišť v Alpách, Karpatech, Dinárských horách, Pyrenejích a ve Středomoří. Úspěšnou expanzi bukového lesa umožnila jeho výjimečná schopnost přizpůsobit se různým klimatickým, zeměpisným a fyzikálním podmínkám. Přísně chráněné bukové lesy dnes vyprávějí společný evropský příběh o tom, jak vypadá příroda, do které člověk zasahuje jen omezeně.

Biodiverzita na dosah

V obtížně přístupných strmých severních svazích Jizerských hor a skalnatých roklích horských potoků s vodopády se zachovala jedinečná síť života. Přísně chráněné, ohrožené  druhy živočichů i rostlin potřebují bezpečné prostředí, které jim les dává.Pro nás to někdy nemusí vypadat esteticky: ohromný význam mají staré stromy a dokonce mrtvé dřevo. Bučiny jsou místem, kde můžeme vývoj a změny přírodního prostředí – zdravého lesa studovat, zkoumat, pozorovat.

Les chrání život v horách i v podhůří

Bez lesa by horské svahy byly pusté, eroze by odplavila půdu, holé skály by nezadržely vodu, po každém větším dešti by údolí pod horami spláchla povodeň. Život v horách a v podhůří by byl úplně jiný. Nekonečné bukové lesy vypadají divoké, mohutné a odolné, ale ve skutečnosti jsou křehké. Ochrana přírody a odpovědné lesní hospodaření jsou základní podmínkou, ale důležité je také chování každého z nás.