Flora
Národní přírodní rezervace Jizerskohorské bučiny je jednou z mála částí Jizerských hor, která se vlivem svažitého terénu z velké části vyhnula mohutnému přetváření člověkem. A právě tyto málo pozměněné lesní porosty jsou předmětem dnešní ochrany.[21]
Nejvíce zastoupenými byli v minulosti smrk ztepilý (Picea abies), jedle bělokorá (Abies alba) a buk lesní (Fagus sylvatica), kdy smrk se vyskytoval v drsných horských polohách. Mezi doprovodné dřeviny patřil zejména javor klen (Acer pseudoplatanus) či jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia).[22]
Papratkové smrčiny, zasahující do NPR, vyžadují vlhké a chladné klimatické podmínky. Jak již název napovídá, převládající rostlinou podrostu je papratka horská (Athyrium distentifolium). Dále se zde objevuje např. ptačinec hajní (Stellaria nemorum), sedmikvítek evropský (Trientalis europaea), podbělice alpská (Homogyne alpina), čípek objímavý (Streptopus amplexifolius), šťavel kyselý (Oxalis acetosella), třtina chloupkatá (Calamagrostis villosa), kapraď rozložená (Dryopteris dilatata) či brusnice borůvka (Vaccinium myrtillus).[23]
Pro květnaté bučiny je typický lýkovec jedovatý (Daphne mezereum).[24]
Maloplošně se v NPR vyskytují také suťové lesy zastoupené mimo jiné jilmem horským (Ulmus glabra), jedlí či lípou velkolistou (Tilia platyphyllos). Bez hroznatý (Sambucus racemosa), zimolez černý (Lonicera nigra) a maliník (Rubus idaeus) zastupují keřové patro. V bylinném patru je velký výskyt kapradin jako je např. kapraď samec (Dryopteris filix-mas), kapraď rozložená (Dryopteris dilatata), papratka samičí (Athyrium filix-femina), papratka horská (Athyrium distentifolium) či bukovinec kapraďovitý (Gymnocarpium dryopteris). Z dalších bylin zde můžeme nalézt bažanku vytrvalou (Mercurialis perenis), mařinku vonnou (Asperula odorata), pitulník horský (Galeobdolon montanum), věsenku nachovou (Prenanthes purpurea). Na dusík bohaté půdy hostí řadu nitrofilních druhů jako kakost smrdutý (Geranium robertianum), netýkavka nedůtklivá (Impatiens noli-tangere), čistec lesní (Stachys sylvatica), kopřiva dvoudomá (Urtica dioica) nebo kuklík městský (Geum urbanum). Ze vzácných druhů zde můžeme nalézt měsíčnici vytrvalou (Lunaria rediviva), lilii zlatohlávek (Lilium martagon), kyčelnici devítilistou (Dentaria eneaphyllos) či kokořík mnohokvětý (Polygonatum multiflorum).[26]
Horské bučiny zaujímají mírné svahy s vlhkou půdou. Bylinné patro tohoto společenstva je velmi chudé a nejrozšířenější bylinou je třtina chloupkatá. Občas se může vyskytnout kokořík přeslenitý (Polygonatum verticillatum), podbělice alpská či sedmikvítek evropský.[27]
Nejchudší typ bučin se rozkládá na nižších polohách svahů. V bylinném patru převládá metlička křivolaká (Avenella flexuosa), místy bika hajní (Luzula luzuloides) a pstroček dvoulistý (Maianthemum bifolium). Na některých místech může docházet k hromadění humusu a zde je pak možno nalézt i violku lesní (Viola reichenbachiana), šťavel kyselý nebo bažanku vytrvalou. Acidofilní bučiny, osídlující strmé svahy, jsou co do rozmanitosti bylinného patra velmi chudé. Vyskytuje se zde jen pár acidofilních druhů jako metlice trsnatá (Deschampsia cespitosa), celík zlatobýl (Solidago virgaurea) a třtina rákosovitá (Calamagrostis arundinacea).[28]
Maloplošně se v NPR vyskytují také jedliny. Bylinné patro je kombinací bylin vyskytujících se v bučinách a na vlhkých stanovištích. Dá se zde nalézt např. žebrovice různolistá (Blechnum spicant), vrbina hajní (Lysimachia nemorum) nebo škarda bahenní (Crepis paludosa).[29]
Společenstva pramenišť jsou v oblasti zastoupena mléčivcem alpským (Cicerbita alpina), violkou dvoukvětou (Viola biflora). Dále se zde vyskytuje devětsil bílý (Petasites albus), krabilice chlupatá (Chaerophyllum hirsutum), ostřice řídkoklasá (Carex remota), mokrýš střídavolistý (Chrysosplenium alternifolium), mokrýš vstřícnolistý (Chrysosplenium oppositifolium), ptačinec mokřadní (Stellatia alsine), vrbina obecná (Lysimachia vulgaris), kozlík bezolistý (Valeriana sambucifolia) nebo rozrazil potoční (Veronica beccabunga).[30]
Jasanové olšiny, které v nejnižších polohách území zastupují lužní lesy, jsou typické dominantní olší lepkavou (Alnus glutinosa), která je doprovázena jasanem ztepilým či topolem osikou (Populus tremola). Střemcha obecná (Padus avium), krušina olšová (Frangula alnus) a vrby (Salix spp.) zde zastupují keřové patro. Ze zástupců bylinného patra můžeme zmínit orsej jarní (Ficaria verna).[30]
Dubové lesy v dnešní době zaujímají jen velmi malou plochu na okrajích lesů či jako remízky v zemědělské krajině. Stromové patro je kromě dubu zastoupeno také habrem obecným (Carpinus betulus), lípou srdčitou (Tilia cordata), třešní ptačí (Cerasus avium) nebo osikou. Hlohy (Crateagus spp.), líska obecná (Corylus avellana) a brslen evropský (Eonymus europaeus) tvoří patro keřové. V patru bylinném nalezneme jaterník podléšku (Hepatica nobilis), konvalinku vonnou (Convallaria majalis) nebo kokořík mnohokvětý.[31]
Zdroj: Wikipedia / Foto Tomáš Exner
Fauna
Skalní útvary a řídký porost na okraji rezervace je stanovištěm příhodným jak pro druhy lesní, tak pro druhy biotopů otevřenějších. Lze zde nalézt např. okáče rudopásného (Erebia euryale), ještěrku živorodou (Lacerta vivipara), zmiji obecnou (Vipera berus), krkavce velkého (Corvus corax), výra velkého (Bubo bubo) nebo rehka domácího (Phoenicurus ochruros).[24]
Vodní druhy jsou přizpůsobeny prudkému spádu vodních toků na území NPR. Svůj vývoj v horských potocích prodělávají životní stádia chrostíků (Trichoptera) či pošvatek (Plecoptera). Střevlíčci (Nebria rufescens a Nebria jockischihoepfneri) jsou vázáni na břehy potoků. Skorec vodní (Cinclus cinclus) a konipas horský (Motacilla cinerea) zde zastupují ptáky. Dále zde můžeme potkat rejska horského (Sorex alpinus).[32]
Z bezobratlých můžeme v bučinách nalézt martináče bukového (Aglia tau), bělopáska topolového (Limenitis populi), babočku osikovou (Nymphalis antiopa), batolce duhového (Apatura iris) a různé brouky jako tesaříčky, roháčky či zdobence. Konkrétně to může být např. roháček bukový (Sinodendron cylindricum), roháček kovový (Platycerus caprea), zdobenec zelený (Gnorimus nobili), zdobenec skvrnitý (Trichius fasciatus), tesaříčci (Stictoleptura scutellata a Leptura quadrifasciata), střevlík lesní (Carabus sylvestris), střevlík fialový (Carabus violaceus), střevlík nosatý (Cychrus attenuatus) či chráněný střevlík polní (Carabus arvensis).[33]
Z obojživelníků a plazů můžeme v bučinách narazit na mloka skvrnitého (Salamandra salamandra) nebo slepýše křehkého (Anguis fragilis).[34]
Ze savců se v bučinách vyskytují rejsek obecný (Sorex araneus), rejsek malý (Sorex minutus), norník rudý (Clethrionomys glareolus), myšice lesní (Apodemus flavicollis), plšík lískový (Muscardinus avellanarius), plch velký (Glis glis), netopýr velkouchý (Myotis bechsteini), liška obecná (Vulpes vulpes), kuna lesní (Martes martes), jelen evropský (Cervus elaphus).[36]
Jedinou velkou vodní plochou na území NPR je Šolcův rybník, v jehož podmínkách přežívá životaschopná populace raka říčního (Astacus astacus). Dále se zde vyskytuje škeble rybničná (Anodonta cygnea), skokan hnědý (Rana temporaria), ropucha obecná (Bufo bufo), čolek obecný (Triturus vulgaris), čolek horský (Triturus alpestris). Z ptačích druhů, které se vyskytují v blízkosti rybníka, je možno nalézt potápku malou (Tachybaptus ruficollis), lysku černou (Fulica atra), kachnu divokou (Anas platyrhynchos), volavku popelavou (Ardea cinerea) a kulíka říčního (Charadrius dubius). Mezi bezobratlé vázané na vodní plochu patří potápník vroubený (Dytiscus marginalis), 17 druhů vážek, jako vážka žlutoskvrnná (Orthetrum coerulescens), vážka tmavá (Sympetrum danae), vážka jarní (Sympetrum fonscolombei) nebo vážka podhorní (Sympetrum pedemontanum). [37]